Jdi na obsah Jdi na menu
 


Země inosaurů 10 Velké dinosauří putování

20. 2. 2014

 Nožička:Na cestu já se musím dát,

 Zobka:dát na cestu,

 Sára:dát na cestu.

 Nožička:Na cestu já se musím dát,a nevím vlstně kam.

 Pírko:Pujde si kam,kam zatouží.

 Zobka:dál za vodu,

 Nožička:aš za louží.

 Všichni:Pujde si kam,kam zatouží.

 Sára:A co s toho,já mám.

 Zobka:Kde břučí hrozní hmyzáci,

 co nemají nic na práci.

 Pírko:Hadi se zkrývají,vhoušti mlhách.

 Nnožička:Ty máš snad strach strach,

 Pírko:všechno co ostré zuby má,

 Zobka:Jak nad náma tak pod náma.

 Sára:Však u-vi-díš,

 Zobka:pak po-cho-píš.

 Nožička:Na vrchol skály,vysplhám,plameny,

 kámen,kámen praská tam.

 Sára:A příšery co lezou,poutě,

 rovnou přetrhnou,

 Zobka:přestaň.

 Pírko:Až na samotný vrchol sám.

 Jen křídla vynesou tě tam,

 Nožička:snad do letí až ke hvězdám.

 Sára:Tak tohle dávno znám.

 Pírko:Skončíme aš někde v dáli,

 tam kde slunce pořád pálí.

 Zobka:A tam potká,spoustu,nových

  Sára:nep-řá-tel.

 Zobka:A všude samé,dobroty.

 Pírko:Jen nezapomeň na boty,

 Zoka:ty chceš se smát.

 Sára:Ty chces se bát,

 Nožička:né,na cestu já se musím dát.

 Všichni:Dát na cestu,dát na cestu.

 Nožička:Když unavenna,budu spát,

 jak já se budu mít.

 Všichni:Kdo na cestu se rychle dá

 ten neváhá,ten neváhá.

 Vždyt

 každí přání,někdy může býýýt,

 My na cestu s tebou toužíííme jíííííííííííííííít.

Na cestu s tebou toužíme jít.

                                                                                                     

Nožička:Mít svého tatínka,no to je

 Príma.O všechno se sním,

 můžeš,podělit.

 Strosti 

 nemívá,a pomůže ti

 spýmat.Vždy poslechne si,

 co bys chtěla mu říct.

 Kdo pomůže ven,zpátky 

 hlubokých vod.

 A pozor dá,když spánek

 příjde vhod.Vždyt vedle

 něho,klidu,můzeš snít.

 Jé vážně prímový,fajn

 tátu mít,své kamarády,

 ty dávno já,dobře znám.

 Ale s tátou,to jére

 správná jizda.

 Váázně ho rááda mááám.

 Táta by se s stále jen smál,krk má

 do nebe,a možná dál.

 A vážně neskazi,regraci žádnou.

 On vždycky přimně stal

 no a tak dál.Ten hlou-pos-tem

 se toužím smát.

 A vnouzi na nej,vždy mužu zavolat.

 I když uš to všechno dávno znáám.

 Stejne skvěré je,že tátu

 máááááááám.

 Jo mááám.Když tě mám,jen stěsti

 potkává.Jen stáále,přimě stůj.

 Milej táto můj.Zato krk dáááám.

 Teď tátu mááám,už nic nehledááám.

                                                                                                             

Pírko:Přátelé odchází,to smutné je,

 já vím.Však to co mi,

 schází,je vernost.

 A to ctím,

 Zobka:a kamkoli bys šel,

 tam dej se vesele.Taky vždycky

 vzpomínej kde jsou,

 tví přátelé.

 Pírko,Sára,Zobka:Vždyď dálka nerozdějí nás.

 Sára:Svět má,spoustu krás.

 Pírko,Sára,Zobka:Poslouchej,nás hlas.

 Sára:Kdybys bál ses,sám.Ja radu,

 dobrou mám.

 Pírko,Sára,Zobka:Ať jsou dny sečtěré,

 Sára:pamatuj dál.Že jsme,tví

 přá-te-lééé.

 Zkrátka neroz-dě-lí náás,a svět

 má spoustu krááás.

 Sára:Vždy já o tobě sníím,

 Zobka:a já tě i  v srdci mááám.

 Pírko:A až nastanou zas.

 Všichni:Ti chvííle

 veselérééé.Když setkají se,

 staří přáá-téé-lééééé,ti opravdový přáá-te-lééééééé.