Jdi na obsah Jdi na menu
 


země dinosaurů 12 Vzůru do oblák

4. 3. 2017

Pírko:Jediný být to není špatná věc,jediný být jediní létavec.

A létat si,uplně sám i křídli si mávat,jen když tomu důvod mám.

Létat si sám,vážně rád jen,ostatný se nezačnou mi smát a

na to zkrátka krk svůj dáám,je úžasnej nážes lítat si sám.

 Všichni::Sám,sám,sám,sám.Sára:Jediný být.

Takhle to bívalo jediný být ale ne nastálo je všechno prič.

Tet jsme na to dva a táta přemíta koho znáš,víc rád má

vždyt uš to sdad každý víí,že já jsem největší strážcem údoli.

A na to skrátka krk svůj dám je úžasnej ná zes bejt na

všechno sám.Nožička:Nikoho jak tebe nemám rád.

Zobka:A nenech šedci svůj sičak heraha.Nožička:S nikim

nelze se snad stejně smát.Zobka:Dotek úzasný hlav víí.

Zobka:A úsměv co máááš.N/Z/S:Sám,sám,sám,sám.

Gvido:Jediný být to není zábava,jo jediný být je pěkná,

ná-maha,já rači bych cměl pár kamarádu a chtěl bych,je

slišet spívat dubadadu.Vš:Společně smát,potom jsi hrát.

Rodinu svoji mýt.Gvido:Ach toby byl rád,ste samoty

uš debku mám,vždyt snad všechno je lepší než.

Pírko:Rači dva než jen být.Nožička:Síš  čtyři než jen být.

Z:Nebo šešt než jen být.Pírko:Jen nebýt.

Nožička:Jen nebýt,

Všichny:jen nebýt.

Jen nebýt sám,sám,sám,sám,sám,sám,sám,sam

jen nebýt sám.

 

Sára:Vždyt všechno príma zdá se,ničeho není moc.

S kamaradi jsi celí den,a spankem si krátíš noc náhle,

přepadne tě pocit že nad časem ztráčiš moc a plááchně dáál.

Tvůj sen,plááchne dáál tvůj sen já bývala jsem první.

Tet vejce vihravá,táta mě ještě rád,má lásku svou.

Však schováva,kam zmizela má rodina,vždyt to vážně není

féér.Už plááchnu dáál můj sen.

Nožička:Rodiny jdou,tak jako čas,dospělí mění tváář.

Zobka:Tak hlavu svou drž nad vodou.

Zobka/Nožička:I risi tvé zes-tar-nou.Zobka:Možná i to nové dítě bude

i tvůj kamarád.

Nožička:zvládneš,sním i první krok.

Zobka.I náhí pad.

Nožička:Zkust ochranou náruč mu dááát.

Zobka:Všechno bude to lepší,než mozná se z dálky zdá.

Sára:On vráá-tíí k náám tvůj séén.

Zobka/Nožička:Jistě vrátí.

 Sára:On vráá-tíí k nááám tvůj sen

Na konec bude úú-žáá-sníí.

         

Bratr hnědý:Už lítaš fajn.

Bratr 2 tmavě hnědý:Líp než se zdá.

Bratr modrý:Už lítaš skvěle.

Vššichni:Tak jak se lítat má.

Pírko:Kdo by to žek že poletím,vjednotném šiku i hejném svím.

Všichni:Létat tak jak se má,letat tak jak se má.

Pirkova matka:Věž,nikdy nevíš co umíš,

když to ne-sku-síí-rííš.

Pírko:A tak to zkoušet musíííš tak jak se má.

Nožička:Vzácní mááš dar.

Pírko:Aspon se zdáá,nikdo to nelítá stejně jako já.

Guido:Ať příbuzní,každý je svůj.

Pírko:Já mám prospěti sklon.

Guido:A já zobak,jak hróóm.

Všichni:Létat tak jak se máá,létat tak jak se máá.

Společně stoupat aš ke hvězdáám,už budem lítat.

Tak jak se máá.

Pteranodon fialový:Tidli li lej lej  li lil lej lej,

kdo se přizemi chce držet jen ten má svůj den.

Pteranodon zelený:Kdo chce zas pro změnu lítat,ti vííš,má svůůůj tým spíííš.

Vš:Létat tak jak se máá,létat tak jak se máá.

Chcem společně stoupat klidně aš ke vězdáám.

Už budeme léétáát.

Pírko:Už budem léétáát.

Vš:Vždycky budem léétááááát,

léétat tak jak se máá,létat tak jak se máá.

Pírko:To musíš.

Vš:Létat tak jak se máá,létat tak jak se máá,

Pteranodon zelený:hááá.

Vš:Létat tak jak se máá,létat tak jak se máá.

Pteranodon zelený:Háááraáááháááááájáááájááájááá.

Všichni:Křídli si mávat,a vysoko stoupat.

Tak vysoko,jak se dá,jak se má.

A oblohou létat,a smekli se houpat.

Vysoko dál a dál,ještě dál,ještě dál.

Už budem létááát,tak jak se mááááááááááááááááááááá.